Podniková ekologie

4.2 Environmentální politika

Požadavek:

Vrcholové vedení musí v rámci vymezeného rozsahu systému EMS stanovit environmentální politiku organizace a zajistit, aby

• odpovídala povaze, rozsahu a environmentálním dopadům činností, výrobků a služeb podniku,
• zajišťovala závazek k neustálému zlepšování a prevenci znečišťování,
• obsahovala závazek k plnění příslušných právních a jiných požadavků, ke kterým se organizace zavázala a které souvisí s definovanými environmentálními aspekty organizace,
• poskytovala rámec pro určení cílů a cílových hodnot a jejich přezkoumání,
• byla dokumentována, realizována, udržována,
• sdělována všem osobám, které pracují pro organizaci nebo z pověření organizace,
• byla dostupná veřejnosti.

Dokument:

• environmentální politika

Komentář:

Politika (pro integrovaný systém řízení: i když každá z norem vyžaduje stanovit vlastní politiku - lze v případě budování integrovaného systému vypracovat společnou politiku, tj. politiku jakosti, environmentu a bezpečnosti práce) reprezentuje základní představu a nasměrování chování celé organizace v dlouhodobém měřítku. Environmentální politika je písemné prohlášení organizace o tom, jaké přijala zásady environmentálního chování a z něho plynoucí záměry. S celkovou firemní strategií vytváří prostor pro její činnost a další rozpracování do podoby environmentálních cílů, programů a cílových hodnot. Politika bývá obvykle zařazena do řídícího systémového dokumentu (příručky systému).

Politika by měla shrnovat záměry a zásady, které určilo vrcholové vedení a které jsou rozhodující pro chování a jednání všech pracovníků organizace. Politika by měla plnit dvě poslání:

• interní: všem pracovníkům organizace sdělit důvody, proč se vedení rozhodlo věnovat zvýšenou pozornost oblasti environmentu, jaké věci jsou v tomto směru směrodatné a jaké hlavní závazky byly přijaty,
• externí: sdělení obchodním partnerům (zejména zákazníkům), že se organizace rozhodla věnovat oblasti životního prostředí významnou pozornost.

Revize normy upřesňuje požadavky na zaměření politiky. Musí respektovat definovaný rozsah systému EMS. Dále závazek k plnění právních a jiných požadavků, ke kterým se organizace zavázala, je upřesněn a zaměřen na požadavky související s environmentálními aspekty. Dříve se právní předpisy týkaly pouze oblasti ochrany životního prostředí. Nyní jsou na aspekty navíc aplikovatelné i další předpisy např. z oblasti BOZP - úprava respektuje současnou praxi, kdy nelze přesně určit hranici mezi předpisy ochrany ŽP a BOZP. Významným rozšířením působnosti politiky je povinnost, aby byla sdělována všem osobám, které pracují pro organizaci nebo z jejího pověření. Tím dochází k podstatnému rozšíření kruhu osob pro komunikování.

Mimo povinné závazky bývají do politiky zařazovány další "dobrovolné" závazky, např.:

• důsledně realizovat úsporná a preventivní opatření v oblasti spotřeby energie a zdrojů,
• předcházet vzniku havarijních situací,
• zlepšovat environmentální výkonnost nad rámec právních požadavků,
• motivovat pracovníky k ochraně životního prostředí,
• spolupráce v oblasti snižování environmentálních rizik,
• zvažovat ekonomickou únosnost BAT (nejlepší dostupné techniky),
• minimalizace negativních environmentálních dopadů nových záměrů.

Častý problém:

• Environmentální politika není srozumitelná zaměstnancům, je příliš složitá nebo rozsáhlá.
• Politika neobsahuje povinné požadavky - např. chybí v ní závazek k plnění právních a jiných požadavků, závazek k neustálému zlepšování či prevenci znečišťování.
• Na politiku nejsou navázány cíle.
• Politika není k dispozici veřejnosti (nejlepším řešením je umístění politiky na internetové stránky organizace).
• Není podloženo sdělení politiky osobám, které pro organizaci pracují (zejména dělníci, externí spolupracovníci, brigádníci apod.). Pracovníci by měli být s politikou seznámeni v rámci výcviku - záznamy.
• Politika není přezkoumávána v rámci přezkoumávání systému vedením organizace.
• Politika není udržována (často je politika v organizaci v několika verzích - zapomíná se na její řízení (nástěnky, veřejná místa, internet apod.).

4.2.1 Prevence znečištění

Prevence znečištění může být součástí vývoje nových výrobků a služeb a nových procesů souvisejících s návrhem (např. podle normy ČSN 01 0962:2003 Environmentální management - Integrace environmentálních aspektů do návrhu a vývoje produktu). Redukce zdrojů bývá často nejefektivnějším postupem při prevenci. Přináší jednak úsporu surovin a jednak omezuje produkci odpadů a další emise. Ne vždy je však omezování zdrojů použitelné. V těchto případech je nutné nalézt jiné postupy. Postupy pro prevenci znečišťování lze rozčlenit podle účinnosti do následující hierarchie:

1. Snížení spotřeby nebo úplné vyloučení zdrojů - surovin, energií apod., materiálové náhrady, procesní, výrobkové či technologické změny.
2. Vnitřní opětovné využití (interní recyklace).
3. Vnější opětovné využití - předání za účelem opakovaného využití (externí recyklace).
4. Obnovení užitných vlastností nebo využití z odpadních materiálů (vnitřně či externě), čištění emisí, omezování úniku do odpadů, snižování environmentálních dopadů.
5. Kontrolované procesy eliminace - řízené spalování a odstraňování.