Podniková ekologie

4.3.3.1   Stanovení cílů, cílových hodnot

Norma přímo nestanovuje časový horizont cílů, ale v praxi většinou určuje vedení organizace cíle každoročně. Představují tak dynamický prostředek zlepšování environmentálního profilu. Na rozdíl od environmentální politiky, která má proklamativní charakter a platí delší dobu, mají cíle zcela konkrétní podobu - určují konkrétní záměry, kterých chce firma dosáhnout. Požadavek konkrétnosti směřuje k co nejpřesnějšímu určení a měřitelnosti cílů. To tedy  představuje dva základní prvky cílů:

• rozhodnutí o realizaci věcných opatření,
• určení měřitelných cílových hodnot.

V obou případech je nutné vymezit:

• rozdíl cílového stavu oproti výchozímu stavu (v absolutním vyjádření nebo v relativním vyjádření v %),
• časový horizont, ke kterému se cílová hodnota vztahuje,
• stanovisko, zda stanovené hodnoty přihlížejí či nepřihlížejí ke změnám v objemu produkce (to souvisí s výše uvedeným absolutním nebo relativním vyjádřením).

Příkladem věcných opatření může být nákup a instalace účinnějších filtrů pro zdroje znečišťování ovzduší. Příkladem měřitelné cílové hodnoty může být úkol snížit produkci nebezpečného odpadu v průměru na hodnotu 0,5 kg na jednu tunu hotové produkce.

Není nezbytné cíle stanovit ve striktní vazbě na roční interval, v praxi se mohou vyskytnout i případy, kdy může být stanoven cíl dlouhodobý (pro časový horizont 3 až 5 let, přičemž pro každý rok jsou stanovovány dílčí cíle a cílové hodnoty).

Je zřejmé, že určování cílů a cílových hodnot je významným nástrojem zlepšování systému EMS. Podle zásady priorit je nasnadě, zaměřit se především na podstatné problémy - norma vyžaduje při stanovování cílů přihlédnout k právním a jiným požadavkům a vlastním významným environmentální aspektům.

Cílové záměry organizace musí být v praxi korigovány s ohledem na technologické, provozní a finanční  možnosti - zásada reálnosti cílů. Argumentaci o "ekonomické nepřijatelnosti" uvažovaných opatření však nelze použít v každém případě. Například, pokud jde o dodržování legislativních požadavků, je nutné je vždy dodržovat bez ohledu na ekonomickou přijatelnost nebo náročnost, tzn. nedodržuje-li firma některý z právních požadavků, musí přijmout (chce-li vybudovat a případně certifikovat systém EMS) patřičná opatření k jejich splnění a nemůže argumentovat, že některé předpisy nedodržuje, protože je to drahé. Tuto argumentaci může firma použít pouze v případě určování cílů přijímaných nad rámec plnění legislativy.