Světelné znečištění - Co na to zákon?

Zákon u nás

Světelné znečištění a rušivé světlo obecně je v našem právním systému definováno v zákoně O ochraně ovzduší (86/2002). V původní verzi tedy platné od 1. 6. 2002 do 30. 4. 2004 bylo formulováno takto: §2 odst. 1 r): Pro účely tohoto zákona v oblasti ochrany ovzduší se rozumí světelným znečištěním každá forma osvětlení umělým světlem, které je rozptýleno mimo oblasti, do kterých je určeno, zejména pak míří-li nad hladinu obzoru. V současné době platí po novelizaci od 1. 5. 2004 tato formulace: §2 odst. 1 r): Pro účely tohoto zákona v oblasti ochrany ovzduší se rozumí světelným znečištěním viditelné záření umělých zdrojů světla, které může obtěžovat osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo narušovat některé činnosti a vychází z umístění těchto zdrojů ve vnějším ovzduší nebo ze zdrojů světla, jejichž záření je do vnějšího ovzduší účelově směrováno.

Mnohem větší rozvolnění regulačního režimu však spočívá v tom, že původní verze předpokládala vydání obecně platného prováděcího předpisu, který by vymezoval a upřesňoval základní ochranný režim před světelným znečištěním (citlivá místa a prostory, opatření ke snižování a předcházení, limity stanovující horní mez). Takový prováděcí předpis nebyl nikdy vydán a po novelizaci byla myšlenka podrobnější obecné regulace zcela opuštěna a nahrazena ustanovením (§ 50 odst. 3 písm. c ), že obec může obecně závaznou vyhláškou v oblasti opatření proti světelnému znečištění regulovat promítání světelných reklam a efektů na oblohu. Takto se původní osvícená a smysluplná myšlenka legislativní účinné regulace světelného znečištění degradovala takřka až na úroveň bezzubé deklarace.

Jako použitelnější se v tomto jeví občanský zákoník § 127 - sousedské vztahy: Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména....... nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem a stínem,.....

Toto je možno aplikovat v případě konkrétního zdroje světla, který mě obtěžuje - např. když mně soused svítí svým zahradním halogenem do ložnice, tedy de facto proti rušivému světlu jak bylo definováno. Jde o starou úpravu, principiálně již z dob starého Říma.

Další metodou regulace mohou být technické normy, byť jejich působnost nemusí být tak široká jako u zákona. Normy nemohou například sousedovi, který mě obtěžuje světlem nařídit, aby udržoval takovou a takovou míru spojitosti osvětlení a podobně, nicméně u uličního osvětlení mohou být účinným nástrojem.

Jan Kondziolka a Martin Slezák

zdroj: InAstroNoviny - http://www.ian.cz/